†Jaroslav Vítek
|
|
ID |
|
|
5 |
|
|
|
|
Děda bojoval v první světové
válce kdesi na italské frontě, kde byl raněn do nohy. Celý
život se dřel na poli, ve skále - lom Chrtníky a nakonec na
stavbě svého domu v Hošťalovicích č. 26. Když dostavěl,
onemocněl rakovinou jícnu a asi po ročním trápení zemřel
v Hradecké nemocnici. Velmi rád četl Jiráska. Když k nám
přijel na návštěvu, sedl si v obýváku vybral si v knihovně
jeden z Jiráskových spisů a četl tak dlouho dokud
nevykouřil stovku Partyzánek. Byl zakládajícím členem
vzdělávacího spolku Rozkvět v Hošťalovicích (zal. 1934), kde
také ochotničil. Pochován je v rodinném hrobě v Hošťalovicích. |
|
|
|
|
|
Na kozlíku sedí manželé Suchánkovi z Holotína. Zprava ženich Jaroslav, nevěsta Marie, synovec ženicha Josef Minařík, stojící Stanislav Suchánek , družička je Božena Koberová (Minaříková) z Hošťalovic. Někdy před rokem 1924 v Holotíně |
|
|
|
|
|
Kolem roku 1950 a 1960 |
|
|
|
|
|
S vnukem Jaroslavem Šerákem v roce 1948. Fotka vlevo je focená na zahradě domku Šerákových na Pankráci. |
|
|
|
|
|
Hrob v Hošťalovicích, kde byl pochován. Zleva dcery Vlastimila Weinpoldová a Jaroslava Zahradníková, Vpravo je babička Marie Vítková. |
|
|
|
|
|
|
|
| Dcery | |
| krom nejstarší Emílie měli Vítkovi ještě dceru Vlastimilu (provdanou Weinpoldovou) a Jaroslavu (provdanou Zahradníkovou) | |
|
|
|
|
Rodiče Jaroslava Vítka, Anna a Josef Vítkovi s vnučkami zleva Vlastimilou, Jaroslavou a Emílií |
|
|
|
|
|
Vlastimila někdy kolem roku 1967 na dvoře V Hošťalovicích č.p.26 |
|
|
|
|
|
Míla Weinpold, manžel Vlastimily a jejich dcera Katka s manželem a syny na pohřbu Míly. |
|
|
|
|
|
Jaroslava Zahradníková. Na fotce uprostřed se svým manželem Josefem v den jejich svatby. Foceno na dvoře v Hošťalovicích č.p.26, stejně jako fotka vpravo. |
|
|
|
|
|
Josef Zahradník, manžel Jaroslavy, se syny Josefem a Pavlem. |
|
|
Sourozenci |
|
| Můj děda Jaroslav Vítek měl celkem 6 sourozenců. Já jsem poznal jen některé. Tetičku Annu provdanou Hubáčkovou z Podhořan u Ronova n.D., ale už si nepamatuji kde tam bydleli. Františka Vítka jsem sice nemohl poznat, protože padl v první světové válce, ale jeho vnuk Pepík byl mým velkým kamarádem v dětství. Františku provdanou Minaříkovou jsem poznal ve velmi útlém věku, protože krátce na to zemřela. Pamatuji si velmi dobře na jejího syna Josefa a snachu Marii a jejich děti Josefa a Květu. A také pamatuji dceru Emílii, která se provdala do Chrudimi za pekaře Stanislava Bálka. U nich jsem prožil několik šťastných prázdninových dní a rád na ně s láskou vzpomínám. Minaříkovi v Hošťalovicích měli mlátičku a často nám pomohli s výmlatem obilí. Velmi dobře jsem znal Jana Vítka, který měl za ženu sestru moji babičky Annu rozenou Vojtěchovou. Bydleli v Hošťalovicích č.p. 39 a pro nás to byli "Vítkovi odsdůla" nebo "Vítkovi od boroviny" neboť dům stojí na samém okraji Hošťalovic vedle borového lesíka při cestě do Holotína. | |
 |
|
|
|
|
|
Jan Vítek s manželkou Annou sestrou mé babičky |
|
