|
|
ID |
|
|
19 |
|
|
|
|
Jan, syn třenického kováře Josefa, byl havířem. Pokoušel
jsem se zjistit, kde by mohl ve své době, co nejblíže k
místu bydliště pracovat a proč opustil kovářské řemeslo,
které bylo v rodině po několik generací. V roce 1862 byla
zprovozněna železniční trať Praha - Plzeň. Nastal úpadek
formanského řemesla a s tím i podpůrných profesí. Mezi nimi
to byli i kováři, kteří prováděli opravy formanských vozů a
překovávali koně. Zřejmě z tohoto důvodu Jan nepokračoval v
kovářském řemesle. V roce 1845 byla v oblasti Zdic objevena
ložiska železné rudy (hnědel, krevel a sférosiderit). Důlní
díla byla stavěna v pásmu táhnoucímu se od Rudné u Prahy
(nučická ruda) po Žebrák a Točník. Důl nejblíže položený k
Třenicím je poblíž obce Hředle, vzdálené od Třenic asi 10
km. Jiný blíže položený důl jsem nenalezl. Proto
předpokládám, že Jan mohl pracovat právě na tomto dole,
který je dnes uzavřen. Jan Kešner přežil svého syna Václava o devět měsíců. Umírá v Třenicích na zápal plic ve svých dvaašedesáti letech. Pochován byl v Cerhovicích. Měl celkem 12 potomků. Všechny záznamy jsou na stránce syna Václava a obce Třenice |
|
|
|
|
| Fotografie z alba mé babičky Marie Šerákové, rozené Kešnerové, na které je Jan Kešner a jeho žena Barbora. Za nimi stojí zřejmě jejich synové. Za otcem předpokládám Václava a za matkou Jana Křtitele Kešnera. Je li tomu tak už nedokázal potvrdit ani můj otec Rudolf Šerák. Potvrdil hlavně to, že se jedná o Jana a Barboru Kešnerovou. | |
|
|
|
 |
|
 |
|
|
|
|
