Přetištěno: Řezníček, Vácslav. Naše zlatá matička, Díl II. Bouřky, kapitola Stíny. Praha,1923           

 Císař František a problémový generál Jan Kučera [měl hodnost Feldmarschallleutnant - polní podmaršálek a byl svobodný pán]

 Když dlel císař František od polovice měsíce máje v Praze, často městem procházel ve průvodu svého jenerálního adjutanta jenerála Jana Kučery, kterýž byl rodilý Pražan z Pohořelce, kde měl bratra kupcem. Ve svatojanském týdnu každodenně k večeru přicházel císař s Kučerou na Karlův kamenný most k soše sv. Jana Nepomuckého, kde se konala pobožnost a při té císař se svým pobočníkem mezi lidem klečeli. Avšak s Kučerou měl císař pán soužení. Byl to záletný pán, který nyní v Praze ve královské zahradě přijímal návštěvy mladičkých slečinek, jež se tím chlubily, až se to doneslo císaři a ten potom Kučerovi do královské zahrady choditi zapověděl. Ale horší případ měl císař s Kučerou ve Vídni. Tam jedna herečka od josefovského divadla, která byla potom za to z Vídně vypovězena, pořádala zábavy v tom způsobu, že se u ní konaly bály, při nichž byla rajská nevinnost v kroji obnovena. Účastníci bálů těch byli totiž nazí. Bálů těch účastnil se také císařův jenerální pobočník Kučera. Když císař František o tom se dozvěděl, zakázal Kučerovi přicházeti ke dvoru. Ale zápověď netrvala dlouho. Císař František totiž rád a často hrával na housle a velice rád zabavoval se hrou ve kvartetech, při čemž hrával na druhou violinu. Tyto hudební zábavy oblíbil si tak, že jich v žádném postavení a za žádných okolností postrádati nemohl. V jeho okolí musily se vždycky a stále nacházeti osoby v hudbě obeznalé, aby na první císařovo pokynutí mohly se chopiti hudebních nástrojů a s císařem hráti kvartet. Na této zvyklosti neměnily nic ani domácí smutek, ani politické starosti, ani válka. A to pomohlo Kučerovi do císařovi blízkosti. Kučera, ač nevynikal žádnou zvláštní vlastností, která by mu otevírala přístup ke dvoru a také mnoho neznamenal jako voják, uměl dobře hráti na bráč a proto hodil se do kvarteta a kvůli tomu stal se císařovým jenerálním pobočníkem. Když ho císař za jeho prostopášnost potrestal zákazem přístupu ke dvoru, nemohla být večer provozována kvarteta. Ohled na to přemohl odpor císařův ke Kučerovi, který záhy dostal rozkaz, aby se k němu dostavil. V Kučerovi byla malinká duše, ve strachu, co ho čeká a jak bude za nemravné své zábavy dále potrestán. Avšak císař přestal na tom, že ho chladným svým pohledem od hlavy k patě opovržlivě přeměřil a potom, aby to okolostojících slyšeli, pohrdlivě pronesl: »No, oni se musili na tom bále pěkně vyjímat!« Kučera totiž nebyl žádný krasavec. A to byl celý trest za Kučerovo Adamitství, což se potom jako doklad císařovy shovívavosti vypravovalo a Kučeru to velmi zlobilo.