DEMARTINI & DEMARTINKA

Čisté, útulné pokojíky zemského „co trestního soudu“ učinily na Švejka nejpříznivější dojem. Vybílené stěny, černě natřené mříže i tlustý pan Demartini, vrchní dozorce ve vyšetřovací vazbě s fialovými výložky i obrubou na erární čepici. Fialová barva je předepsána nejen zde, nýbrž i při náboženských obřadech na Popeleční středu i Veliký pátek. 

 Jaroslav Hašek se asi nechal inspirovat jménem vrchního komisaře Rudolfa Demartini, který žil na na Vinohradech, Mánesova ulice  1138 . S Haškem se určitě, s ohledem na Haškův vysoce kladný vztah k c. k. policii, několikrát setkali a určitě Haškovi toto jméno nedalo spát a použil ho v románu. V té době v Praze žilo necelých 250 nositelů jména Demartini, pro Čechy neobvyklého. Kdo chce, může si přečíst adresář policie z roku 1906, kde se vyskytují i další jména známá z románu např. Drašner, Adamička (bratr hejtmana Adamičky). Ale také Olič, který vyšetřoval vraždu v případu Valeš. Ten Olič, který vykonstruoval obvinění proti neexistující protistátní skupině Omladina. Ale také panové Křikava a Klíma, kteří Haška vyšetřovali, po vyhlášení mobilizace,  jako agenta Ruska. 

Je ale také možné, že jeho inspirace byla v názvu usedlosti Demartinka, naproti které  Hašek přebýval, jak je patrné z policejního protokolu: Dne 9.2.1911 ve 3/4 na 2 v noci přestoupil novinový reportér Českého slova Jaroslav Hašek ......bytem na Smíchově č. 1125, zábradlí Karlova mostu,aby se odtud v sebevražedném úmyslu vrhl do Vltavy. Viz Haškova "Psychiatrická záhada".

Dalším důležitým dokumentem potvrzující Haškův pobyt na tomto místě, je Haškova žádost o povolení provozovat jeho slavný "Kynologický ústav".  Stejnojmenný název nese i jeho povídka a problematikou se zabývá i povídka "Můj obchod se psy". Zahájení provozu tohoto ústavu je požadováno k datu 24.11. 1910, tedy dva a půl měsíce před pokusem o sebevraždu. Možná, že jedna z příčin byl neúspěch jeho "Kynologického ústavu".

Nemyslím, že by název usedlosti Demartinka, byl v nějaké  přímé souvislosti se jménem toho tlustého pána, nebo s Rudolfem Demartini.

Více mi hlavou vrtá hlavou Haškův pobyt, který uvádí Radko Pytlík v "Toulavém Houseti" k datu 4. 7. 1909, jako "Košíře (naproti remíze)". Podívejte se na mapku: kde je košířská tramvajová remíza, a kde je Demartinka. Podle mého se jedná skutečně o dva nezávislé Haškovy pobyty v Praze. 

A ještě mapka z roku 1840

A ještě něco k názvům košířských usedlosti. Ty vznikaly v době panování našeho osvíceného českého krále a císaře Karla IV, Lucemburského, otce vlasti, který uděloval práva zřizovat vinice do třech mil od města, s tím, že hospodářům propachtoval pozemky na zřizování vinic. Tak vznikaly usedlosti odvozené od jmen jejich hospodářů. V Praze se totiž nepilo jen pivo, ale i víno právě z těchto usedlostí, jejíchž vinice se rozkládaly na košířských a motolských stráních. Bohužel v dobách třicetileté války vinice postupně zanikali, protože došlo ke konfiskaci českého majetku a ten byl rozprodán, jak by se dnes vznešeně řeklo, zahraničním "investorům". To byl osud i viničného domu Demartinka, který získal holanďan Van den Martin de Hoef-Huert. Odtud  Denmartinka, později Dommarlinka, Demartinka.

Přál bych nám Čechům, abychom znovu získali takového přísného, ale spravedlivého vladaře, jakým byl Karel IV.